Jak vypadá Váš typický pracovní den?
Přiznám se, že nemívám typický pracovní den, každý je trochu jiný. Je to tím, že do mých povinností patří řada oficiálních schůzek, účast na společenských akcích, zahraničních veletrzích apod. K tomu musím stíhat i to, co mě především živí, a to je práce pro firmu INDRA, což je česká pobočka významného evropského výrobce působícího samozřejmě v oblasti obranných a bezpečnostních technologií. Mám-li tu možnost, rád si ráno přispím. V kanceláři bývám po deváté, v rychlosti prohlédnu emaily, případně na internetu nějaké zprávy, které by mě mohly pracovně zajímat. Většinou ale přečtu jen titulky a povzdechnu si nad obsahovou prázdností většiny zpráv. První schůzky mívám okolo desáté. S radostí přijímám pracovní obědy, protože na ty „nepracovní“ většinou nemám čas. Když se poštěstí, končím před sedmou hodinou.
Jak a kdy jste se dozvěděl o Mense?
První informaci o organizaci Mensa mi dal můj příbuzný, který se profesně zabývá vzděláváním dětí. Od něj jsem v době, kdy můj syn měl jít na osmileté gymnázium, poprvé slyšel o škole, která se specializuje na obzvlášť nadané děti a organizaci, která ji založila. No a zbytek jsem si našel na internetu.
Co vás přivedlo k rozhodnutí přijít na mensovní test?
Nejdříve se testů zúčastnil můj syn, protože to bylo podmínkou pro možnost ucházet se o studium na Gymnáziu Buďánka. V testech byl úspěšný, i když se nakonec pro Buďánku nerozhodl. A jeho testování inspirovalo i mě, abych si také nechal zjistit hodnotu svého IQ.
Kdy jste se nechal testovat?
Tak to už bude nějaký pátek, asi tak před osmi lety.
Překvapil Vás výsledek testu?
Pevně jsem věřil, že přes hranici 130 se přehoupnu. Přeci jen jsem kdysi hrával šachy na obstojné úrovni, na střední škole jsem úspěšně řešil matematické olympiády a vystudoval matematicko-fyzikální fakultu UK. Jistými testy IQ jsem již před tím úspěšně prošel, ať již při žádosti o prověrku na seznamování s utajovanými skutečnostmi či při manažerských pohovorech. Ale výsledek mě přeci jen příjemně překvapil.
Sdělil jste výsledek někomu dalšímu?
Tak jistě svým nejbližším. To se rád pochlubí každý. Jinak své členství v Mense uvádím ve svém CV.
Pomohlo Vám vyšší IQ ve škole nebo ve Vaší profesi? Přišla Vám naopak někdy vyšší inteligence jako přítěž?
Vyšší IQ je jakýsi talent, který má člověk od Boha, aby ho mohl využívat. Používá-li tohoto talentu správně, pak mu může pomoci. Ale má to svá úskalí. Osobně jsem se mnohdy spoléhal na tento talent a nedoplňoval ho pílí, učením a takovou tou nutnou, a mnohdy i nudnou, dřinou. Když jsem přišel na vysokou školu, zjistil jsem, že talent už nestačí a že vlastně nevím, jak se mám učit. Že to neumím. A dalo to chvíli práci, než jsem se to naučil. V profesním životě mi to pomáhá různé situace vidět systémově, zamýšlet se nad nimi, umět je analyticky posuzovat. Na druhou stranu vám vysoká inteligence komplikuje rozhodování, protože vidíte příliš mnoho aspektů. Největší záludností je pak to, když se domníváte, že všichni okolo vás rozumí a chápou na stejné úrovni. Kdo se od toho nedokážete oprostit, může to vést ke komunikačním problémům.
Sledujete dění v Mense či jakých aktivit se v rámci Mensy účastníte?
Přiznám se, že dění sleduji jen tak jedním okem a aktivit se téměř neúčastním. Jsem typickým pasivním členem, i když vím, že je to špatně. Ale bohužel, moje práce mi moc časového prostoru nedává.
Jaké nové aktivity byste Vy sám přivítal?
Myslím, že by bylo vhodné, aby se Mensa více vyjadřovala k věcem veřejným. Mám dost často pocit, že by politika a státní správa to vyšší IQ potřebovaly jako sůl.
Děkuji za rozhovor!
